Téměř 2000 kilometrů za řídítky největšího Moto Morini v nabídce výrobce ukázal silné i slabé stránky. Jak si největší X-Cape vedl v utažených alpských serpentinách?
X-Cape má v nabídce již třetí model. Po úspěšném X-Cape 650 a 700 přichází nová dvanáctistovka, která se ovšem ve všech ohledech vymyká zažitým zvyklostem výrobce.
Ozdobou nového X-Cape 1200 je jednoznačně jeho motor. V jeho rodném listě je zapsán otec Franco Lambertini a rok narození 2005, jméno dostal Bialbero CorsaCorta 1200. Bialbero = dvě vačky, Corsa Corta = krátký zdvih. Tento agregát byl v minulosti instalován do několika motocyklů a svého času byl stroj Moto Morini Corsaro 1200 s tímto motorem v útrobách zvolen dokonce "nejzběsilejším motocyklem roku".
Jako jeden z prvních motocyklových motorů na světě byl tento motor vyvíjen pomocí metody konečných prvků. A svého času, protože měl písty Corsa Corta, měl tento motor největší sériově vyráběné písty, které tehdy dvouválcové motorky měly.
Na internetu se povaluje jedno velmi dobré video, kde je rozborka tohoto motoru. A autor detailně popisuje jednotlivé komponenty. Které jsou z části čínské, z části německé i japonské.
Najdete ho zde: https://www.youtube.com/watch?v=FzZwkYYSBh0
V roce 2018 změnila značka Moto Morini majitele a tomu spadl tento motor tak nějak do klína. Několik let přejímal co s ním, než došlo na jeho výraznou modernizaci, která měla
- přinést výrazné zvýšení spolehlivosti a
- splnit emisní normy Euro5+, protože pro takovýto motor se najde zákazník jen v Evropě.
Inovovaný motor dostal přídomek EVO, přesto si zachoval drtivou většinu konstrukčního umu Franca Lambertiniho. V portfoliu majitele značky, firmy Zhongneng je to ale vybroušený šperk, který stál za to, aby se na jeho základě postavilo něco maximálního, proto vzniklo rozměrově ohromné Moto Morini X-Cape 1200.
Za řídítka tohoto křižníku jsem zasedl, abych otočil jednu promo akci v Bormiu. A když už je jelo tímto směrem, proč nevytáhnout Morini na Stelvio, na Passo Gavia a proč neobjet Sella Rondu? Nakonec z toho byl téměř 1900 kilometrů dlouhý trip, který skončil Grossglocknerem a přesunem nazpátek do Čech.
Po usednutí do sedadla bylo hned jasné, že jsem ve vyšší hmotnostní kategorii. I přesto že jsem na Moto Morini přesedl z Moto Guzzi Stelvio @1400ccm, X-Cape 1200 byl oproti Guzzině výrazně větším strojem. Rozměry má větší ve všech ohledech, stejně jako hmotnost. Což se ukázalo, že rozhodně nemusí být na škodu. Ale v zásadě bych stanovil, že X-Cape 1200 právě z těchto důvodů není až tolik cestovní enduro, ale spíše gran turismo - stroj skvělý na delší cestování.
Některé technikálie tomu rozhodně nenapovídají, jako třeba rozměr kol 19 a 17 palců, nebo zdvihy odpružení 180 milimetru, na solidně fungujícím a plně nastavitelném podvozku KYB. Na druhou stranu výrobce moc dobře ví, proč motorku obouvá do pneumatik Pirelli Scorpion Trail 3 - protože tyhle silniční pneumatiky se nejlépe hodí k celkovému pojetí motocyklu. Napoví i zcela otevřené chladiče bez jakékoliv ochrany třeba proti odlétávajícím kamínkům, protože se s nimi prostě moc nepočítá. Věřím, že 99 procent majitelů se se strojem nepodívá víc do terénu, než že někde projedou kousek šotoliny v kempu.
Pro dlouhé cestování je X-Cape 1200 skvěle vybaven. Má poměrně malé, ale výškově nastavitelné plexi, velmi širokou kapotáž před koleny jezdce, rozměrné kryty rukou a také vyhřívané rukojeti a sedačku. Pro zdolávání dlouhých přejezdů se rozhodně hodí tempomat, což napovídá, že stroj má elektronickou plynovou rukojeť. Ta umožnila implementovat pět jízdních režimů a instalaci obousměrného quickshifteru. Který mimochodem funguje naprosto skvěle a je naladěný na rychlé řazení jak u závodního bajku.
Z hlediska bezpečnostních asistentů nechybí vypínatelné náklonové ABS, několikastupňová kontrola trakce, zadní bezpečnostní radar s upozorněním na mrtvé úhly v zrcátkách a vlastně všechny fičurky, které byste mohli očekávat u cestovního stroje s cenovkou poměrně vysoko přes 300 tisíc korun.
Fyziku ale neukecáte, takže první kruté utahováky na východním svahu Passa Stelvio byly opravdu na zkušenou. Motorka má podle údajů na české mutaci oficiálního webu hmotnost 245 kilogramů. Ovšem pokud se přepnete do angličtiny, vyskočí na vás údaj 259 kilogramů !bez paliva. Pokud se podíváte do oficiální homologační dokumentace, tak tam je napsáno dokonce 283 kilo suché hmotnosti. Motorku jsem nevážil, ale podle své zkušenosti cítím, že pravda bude někde uprostřed a že by mohla vážit těch 259 kilo i s palivem. Což není úplně supermoto specifikace na snadné překlápění z vracáku do vracáku.
Ono to jde ale velice dobře, jen prostě trochu rozvážněji, vlažněji pak působí jak akcelerace, tak brzdy.
Brzdy dodalo Brembo a to model M4.32. Pamatuju si, že když Moto Morini ukázalo X-Cape poprvé na italské EICMA, tak mělo instalováno Brembo Stylemy. S těmi by to brzdilo o dost lépe, protože aktuální M4.32 jsou pro takto těžkou motoru dobré, což znamená za tři. Jedním prstem si na ABS nešáhnete a jednou jsem musel motorku poslat i mezi auto a náklaďák, protože jsem to prostě nedobrzdil. Na jeden prst to není - pro naprostou jistotu to chce celého chlapa a prsty dva.
Celého chlapa chce i spojka, která byť je radiální a hydraulická a složená ze skvělých komponent Brembo, jedním prstem ji zmáčknete jen zcela nouzově - obvykle jsem na ní potřeboval prsty dva. Ostatně, takovýto charakter má celá tahle motorka - je to motorka pro chlapa, který má dost síly aby ji zvládnul. Na chvilku si ji půjčila Eliška a už asi po osmi kilometrech mi hlásila do interkomu, že "si mám vzít tu pí*ovinu nazpátek, že chce zpět svého Zontese 703R" :-) Což je úplný opak obrovité Morini.
Faktem nicméně je, že veliká Moto Morini je v Itálii fenomén. Pozornost si vynucuje už jen zvukem, či spíše hlukem "homologovaného výfukového systému", který je opravdu monstrózní. Je až s podivem že tohle u homologace prošlo, protože za tímhle strojem se rozhodně otočil každej druhej. K téhle motorce fakt nepotřebujete laďák - má ho již z výroby.
Nemálo lidí kolem stroje postávalo protože je fakt sexy a rozhodně mu nechybí charisma. Škoda že je toho motoru tak málo vidět, protože i jen to co vidět je, je jak vybroušený šperk. A přesto že se jedná o nový stroj, už asi pět jsem jich v Itálii potkal v protisměru.
Ani pilot nemá důvod si stěžovat. Sedačka je solidně pohodlná, byť po 700 kilometrech jsem už občas postával ve stupačkách. Řídítka mají šířku tak akorát, před sebou jsem měl veliký TFT displej, u kterého musím výrobce pochválit za absolutně detailní zpracování všech možností nastavení, se kterým si můžete hrát i za jízdy. Všechny vlastnosti, včetně jízdních režimů, trakce, radaru, navigace a všeho možného se dají ovládat i za provozu stroje. Součástí TFT přístroje je i navigace zrcadlená z aplikace Moto Morini, využívající Google mapy. Sice placená, ale s dobrými mapovými podklady i s možnostmi vidět dopravní situaci na naplánované trase. Komu by to nestačilo, má nad TFT displejem připravenu hrazdičku pro navigaci externí.
Co musím ocenit dvojnásob je fakt, že klíčová informační světýlka upozorňující třeba na blinkry, olej, neutrál či indikace ABS nejsou součástí TFT panelu, ale velmi přehledně po jeho okrajích. Takže jsou dobře vidět za všech světelných a provozních podmínek.
Nakonec se ale dostávám k jedné zásadní výtce. V materiálech má stroj sice psáno 129 koní, ovšem tak nějak mi jich tam 25 a možná i 30 chybělo. V naší skupině jel ještě 90-koňový Zontes 703R a také 95-koňová Honda Africa Twin 1100 Adventure Sports. A ač jsem se snažil jak jsem chtěl, ta papírově mnohem slabší Africa mi docela nakládala. A to jsem jel třeba Passo Giau často až v omezovači, na režim Sport. Tedy ne že by mě Africa předjela, ale ani já jsem rozhodně nebyl schopen ji nějakým viditelnějším způsobem pokořit. Ať na výjezdech, pružnosti, nebo v maximální rychlosti, které jsem z X-Cape 1200 vytáhnul jen 210 km/h. A 129-koňová motorka prostě obvykle jezdí o dost víc. Naše trojice byla prostě tak nějak vyrovnaná, ačkoliv bych měl mít papírově o třetinu vyšší výkon.
| POSLEDNÍ SOUVISEJÍCÍ NOVINKY |
Pokud odhlédnu od výše uvedeného odstavce, tak musím ocenit, že X-Cape 1200 je postaven na pevných základech, se solidním podvozkem. Veliká motorka pro veliké kluky. Pokud vám přijde někdejší Honda Varadero 1000 do ruky tak akorát, budete se za řídítky X-Cape 1200 cítit jako doma. Potěší digitálně přesný motor bez jakýchkoliv pazvuků, skvělý zvuk sériového výfuku, přesná převodovka se skvělým quckshifterem a propracovaný user inteface palubního infotainmentu. Je vidět, že výrobce vědom si výjimečnosti svého motoru, postavil kolem něj opravdu solidní bajk.
Za zapůjčení stroje Moto Morini X-Cape 1200 děkujeme společnosti MR43 Exkluzivní motocykly
 |
+ Zajímavý design + Prémiové zpracování + Charismatický zvuk + Propracovaný infotainment
- Vyšší hmotnost - Vzhledem k hmotnosti slabší brzdy - Chyběl mi výkon - Nemožnost zrcadlení Apple CarPlay a Google Auto |
