Zatímco běžný motorkář vidí v Jawě Geeny dostupnou čínskou čtyřstovku na každodenní dojíždění do práce nebo pohodové courání kolem komína, my jsme se rozhodly ji prověřit v daleko tvrdším prostředí.
Mezi kužely na tratích mistráku MMČR v MotoGymkhaně dostala motorka slušně na zadek. Přeci jen v Gymkhaně nerozhodují počty koní ani maximálka na rovince, nýbrž milimetry kolem kuželu, reakce jezdce, podvozku i plynu, reakce motoru na zvýšený volnoběh a pevné nervy. Jak si tahle trochu opomíjená motorka vedla v soubojích, už sice znáte z průběžných reportů na našem Facebooku, ale pojďme si celý tenhle příběh shrnout hezky od píky.
Někteří z vás už mě trochu znají - holka, co se nebojí jet za svůj limit a udávat tempo. Jenže Gymkhana vám okamžitě srazí hřebínek. Tady nejde o to bezhlavě nakrmit motor na rovince, ale o chirurgicky přesné dávkování plynu, balancování na hraně pádu, milimetrové průjezdy kolem kuželů a neustálou práci s plynem a brzdami pod zvýšeným volnoběhem.
Když jsme se rozhodly, že do seriálu MMČR nasadíme právě JAWU Geeny, mezi přáteli, jezdci i orga týmem jsem zaznamenala spousty zvedlých obočí a neskrývané skepse. Tahle čtyřstovka sice láká dostupnou cenu a přívětivým motorem pro běžný provoz, ale hodit ji v továrním nastavení do arény mezi nadvládu japonců zavánělo lehkým šílenstvím.
Jenže ten, kdo mě zná, ví, že slovo „nejde“ u mě neexistuje – ba naopak, spolehlivě mě hecuje. A tak jsem zahájila první debaty o nezbytných úpravách a na konci zimy jsme motorku začali společně s prodejcem Vaškem Kordou z MOTO KORDA přetvářet na závodní náčiní.
Zrod závodního speciálu na dílně
Tovární Geeny je fajn na okresky, ale pro Gymkhanu potřebujete stroj, který snese tvrdé zacházení a nerozloží se při první chybě. S Vaškem jsme věděli, že základem přežití motorky je poctivý padací rám. Když trénujete náklony na hraně gravitace, motorka jde na zem ne jednou, ale pětkrát za odpoledne. Žádné ozdobné padáčky na parádu, ale festovní trubky, které udrží motor i plasty v bezpečí a zároveň nebudou škrtat o asfalt dřív než stupačka. Tyhle rámy tvaroval a vyráběl přímo podle předlohy a zadání jezdců české Gymkhany Vašek na dílně vlastními silami. První verze se musela doladit, aby se nám motorka nepřeklápěla na řídítka. Byl to vývoj krok za krokem a musím uznat, že přístup celého týmu u JAWA Korda byl absolutně špičkový. Kromě toho jsme sériový výfuk nahradili kratší koncovkou a odstranili letmo uložený držák SPZ nad zadní pneumatikou, který jsme uklidili hezky pod blatník.
Dalším klíčovým krokem byla možnost regulace volnoběhu. Tady je fér říct, že právě tenhle proces nás stál vůbec nejvíc hodin práce, testování a zjišťování know-how od ostatních závodníků. Základem sice bylo mechanické vyvedení bowdenu, ale tím nejtěžším oříškem se stala řídicí jednotka – ta nám totiž jakékoliv manuální zvýšení otáček nekompromisně stahovala zpátky na předepsanou hodnotu.
Díky zkušenostem polských jezdců jsem ale nakonec získala cennou radu, jak elektroniku přelstít.
-
Varianta první: Motorku nechat prohřát na ideální provozní teplotu, teprve potom volnoběžné otáčky mechanicky zvednout a před samotným chcípnutím motoru je zase poslušně stáhnout zpět. Právě tenhle rituál se v praxi ukázal jako nejspolehlivější řešení.
-
Varianta druhá: Zásah přímo do map v řídicí jednotce, či prohození elektronicky řízené klapky. Do toho se mi ale moc nechtělo a navíc to neměl nikdo reálně ověřené, takže jsme raději zůstali u dostupnější a šetrnější mechanické cesty.
K tomu všemu samozřejmě neodmyslitelně patří i instalace bezpečnostní trhačky, bez které vás do závodu se zvýšeným volnoběhem nikdo nepustí. Když totiž motorku odložíte na asfalt a motor dál točí své tempo, stroj vám začne zvesela sám rejdovat po parkovišti – a věřte mi, že to se pak chytá hodně blbě.
Sezóna MMČR Moto Gymkhana v sedle Jawy Geeny
Celá sezóna šampionátu MMČR Moto Gymkhana v sedle Jawy Geeny byla jednou velkou cestou plnou technických výzev, bourání předsudků a jezdeckého i mentálního posunu napříč šesti zastávkami:
-
Kolín (1. závod) – Seznamování: Hned v úvodu přišla srážka s euronormami a technikou. Boj s řídicí jednotkou stahující zvýšené volnoběžné otáčky a tuhost jezdce znamenaly ztrátu 161 % na špičku a čas na GP8 40,456 s, ale také první cenné rady od party v depu a vylepšení času o 30 sekund mezi koly.
-
Vyškov – Zápas hlavy se zavařeným procesorem: Poctivý trénink přinesl masivní skok v číslech – stlačení GP8 na 34,366 s a stažení ztráty v závodě na 143 %. V hlavním závodě ale zapracoval stres, přišla chyba hned ve slalomu a jízda na jistotu ve stylu „Family Frost“, která potvrdila velký potenciál, ale i nutnost srovnat závodní hlavu.
-
Janovice nad Úhlavou – Bronzový triumf přes bolest: I přes nakopnuté koleno z endura a pády v sobotním tréninku přišel zlomový víkend. Výsledkem byl parádní čas na GP8 32,333 s (šlapání na paty kategorii B), skvělé tempo v hlavním závodě, stažení odstupu na špičku na 131 % a vybojované 3. místo i bronzová medaile v kategorii C.
-
Soběslav – Lekce pokory a syndrom želé těla: Drsné vystřízlivění po únavě a spánkovém dluhu. Tři pády v tréninku a na GP8, diskvalifikace v nepřehledném labyrintu prvního kola a následné vypnutí ega v kole druhém. Zásadní zjištění o nutnosti dýchat při rotacích se stalo největší mentální lekcí celého závodu.
-
Liberec – Dvě jezdkyně v jednom sedle a další zrychlení: Jawa Geeny dostala dvojitou zátěž, když jsem se o ni podělila s novickou Kristýnou. Výsledkem bylo další stažení odstupu na absolutní špičku na 128 % a 5. místo v nabité kategorii C pro mě, zatímco Kristýna při své premiéře zazářila skvělým 9. místem.
-
Kolín (Finále) – Dřina, docházka a oslava ženského motorsportu: I přes lákadlo souběžného Rally Meetu zvítězila stoprocentní účast v seriálu. Sezóna s rekordními 14 závodnicemi na startu ukázala, že stoprocentní docházka a odhodlání přinášejí ovoce – a že dostupná čtyřstovka a srdcová endurářka si s podporou správné party dokážou v mistráku vybojovat respekt depa.
Vícemistryně republiky, bourání mýtů a nová kapitola s Jawou
Když se ohlédnu za celou touhle divokou jízdou, čísla a vteřiny jsou vlastně jen zlomkem celého příběhu. Ta poctivá docházka, odhodlání nevzdat to ani se zablokovaným kolenem nebo po kotrmelcích v Soběslavi a permanentní tah na branku přinesly své ovoce: stala jsem se vícemistryní ČR v ženské kategorii Moto Gymkhana!
Ještě větší radost než ze stříbrného poháru mám ale z toho, co se nám podařilo rozpoutat kolem. Svou účastí a proaktivitou se mi do šampionátu povedlo historicky poprvé přinést samostatnou dámskou kategorii. Vidět letos na roštu neuvěřitelných 14 holek, které se nebojí vzít za plyn, zkoušet limity a rvát se mezi kužely s úsměvem na tváři, byl pro mě ten největší motor.
Společně jsme pomohly celému spolku s osvětou kolem tohohle fantastického sportu. Ukázaly jsme motorkářské veřejnosti, že Gymkhana není žádná uzavřená sekta vyvolených kaskadérů, ale ta nejlepší a nejbezpečnější škola ovládání stroje pro každého. S Jawou Geeny se nám navíc podařilo přímo na trati i mimo ni pomoct spoustě jezdců a jezdkyň rozpustit zbytečné obavy, zlepšit jejich techniku a ukázat jim, že překážky existují většinou jen v naší hlavě.
Z organizačního týmu a celé té bandy v depu se během roku stali nejen skvělí parťáci, ale doslova druhá rodina. Parta, kde vám půjčí nářadí, podrží vás, když jste na dně, a srovnají vám hlavu dřív, než stačíte podlehnout panice.
A to nejlepší na závěr? "Rajda Geeny" v depu rozhodně nekončí! Společně s továrnou JAWA a klukama z Jawa Korda jsme si plácli a naši spolupráci i oficiální podporu prodlužujeme na další dva roky.
Předsudky padly, respekt jsme si vybojovaly a základy jsou položené. Takže se zhluboka nadechnout, dotáhnout šrouby – a za rok mezi kužely zase na plný plyn!
