Velká alpská cesta je snem mnoha cestovatelů. Já se na ni vydala v sedle futuristického Zontesu F703 Super Adventure, jehož design připomíná víc kosmickou loď než běžný motocykl. Všechny tyhle neotřelé designy jsou takovým kořením dnešní doby, něco jako koriandr - nechutná to každému, ale je to zdravé.
Technickou stránku jsme už rozebrali v odborném testu – najdete ho zde. Tentokrát se proto podívám spíš na jeho všední stránku užívání. Na papíře jde o motocykl střední třídy s dostatečnou kubaturou pro komfortní ukrajování kilometrů a kochací jízdy. V Alpách by tedy měl být jako doma.
Komfort a všední realita na cestě
Startujeme od Ženevského jezera a chvíli trvá, než se cesta začne zvedat do kopců. První zastávka – horské espresso s výhledem na skalnaté štíty. Zontes okamžitě budí pozornost, a to bude platit po celou cestu. Ač s námi jede i vrcholný model cestovního endura od MV Agusty, Zontes si vždycky ukradne pozornost pro sebe. Jestli je to tím, že působí neotřele, jinak – nebo dokonce “ošklivě”? Nevím. Neptala jsem se. A upřímně? Je mi to jedno. Na desetidenním výletě přes Alpy až do Cannes a zpět k Ženevskému jezeru mě zajímaly naprosto jiné atributy.
Pokud jde o komfort, není Zontesu co vytknout. Sedlo zůstává pohodlné i po několika stovkách kilometrů, displej je přehledný a nabízí vše, co jezdec potřebuje. Ovládací tlačítka působí přesně a intuitivně, ve výhledu nic neruší a díky plexi a přední kapotáži jsem byla po celou dobu chráněná před poryvy větru – i před útoky zabijáckých francouzských vos. Zbytek posádky schytal po cestě hned několik žihadel, ale my se Zontíkem jsme zůstali v bezpečí. Stupačky jsou umístěné ideálně i pro moji 180 cm vysokou postavu a tvar zrcátek zaručuje výborný přehled o dění za mnou. V téhle disciplíně si Zontes zaslouží opravdu pochvalu.
Motor, který má svůj rytmus
A teď k projevu motoru. Upřímně – fanoušek tříválcových motorek ze mě asi nikdy nebude. Po celou cestu jsem přemýšlela, přepínala mezi režimy a hledala ten ideální pocit, který ale pořád nepřicházel. Možná mi tam chybělo víc nadšení. Jeho lineární nástup výkonu byl pro mě trochu nuda. Zlom přišel zhruba v polovině dovolené, kdy už se na mě začala podepisovat lehká únava. Tehdy jsem ocenila, že Zontes je zkrátka kultivovaný cestovatel. Nenadchne, ale nikdy nezklame.
Pozitivně mě překvapila jeho agilita v alpských zatáčkách. Ochotně se sklápěl a přesně vedl stopu – právě tady jsem si jízdu opravdu užila. Rychlejší překlápění z jedné zatáčky do druhé nebyla žádná dřina a pod hledím mi to často vykouzlilo šibalský úsměv. V těchto pasážích jsem většinou skupinu rychle ztratila a užívala si techniku svou i schopnosti motorky naplno. Zontes se ochotně šplhá do vyšších rychlostí a jízda zůstává stejně plynulá a klidná jako chod jeho motoru.
Zatáčky, cyklouši a chladné pivo v Cannes
Cestu jsme plánovali hlavně podle našeho průvodce a autora Seikosových map Alp – více informací najdete zde a rozhodně doporučuji je využít jako inspiraci pro plánování podobného výletu. Jednou ze zastávek bylo jezero Mt. Cenis, kam jsem se vrátila po několika letech. Tehdy jsme jeho šotolinové cesty objížděli na dualsportech, ale tentokrát jsme přijeli po asfaltu. S parťačkou jsme se nechaly vyhecovat a skočily do jezera. Bylo to krásné, studené a rychlé, ale v našich vzpomínkách to zůstane navždy. Schválně – kdo z vás tam byl taky? Bez plavek?
Naneštěstí jsme si pro tenhle výlet vybrali srpen, takže Alpy byly plné nejen turistů, ale hlavně domácích – trochu nerudných Francouzů, převážně na kolech. A protože je cyklistika ve Francii národním sportem, všichni se k cyklistům chovají jako ke šlechtě. Řidiči se za nimi táhnou i několik kilometrů, jen aby je náhodou nepředjeli příliš zblízka. Na můj vkus už to bylo trochu přehnané, a tak jsme se snažili tyhle pomalu se sunoucí kolony co nejdříve prokličkovat a zmizet zpod kopců. Tenhle malý zádrhel ale ničemu neubral na kráse a majestátnosti savojských Alp. Výhledy byly dechberoucí a po celou cestu nás na nich provázelo krásné, slunečné počasí.
Čím více jsme se blížili k pobřeží a sjížděli z vysokých Alp směrem k Monte Carlu, tím víc se provoz rozvolňoval. V plánu bylo projet Monakem podél pobřeží až do Cannes, ale ve městě se digitální teploměry začaly blížit ke čtyřicítce. Zaveleli jsme ústup – pro vlastní dobro i dobro strojů bylo potřeba z rozpáleného betonového města zmizet. Rychle jsme zabookovali apartmán v Cannes a těšili se na moře a studené pivko. A tady musím Francouze pochválit – řemeslné pivo tu koupíte i v obyčejném supermarketu, a navíc opravdu chutná. Do nás jen zasyčelo.
Napoleonova cesta a balkónovky
Město nám stačilo na jednu noc a všichni jsme se těšili zpátky do hor – přes Napoleonovu cestu k mým vytouženým balkónovkám. Nejsem zrovna bucket-listový typ cestovatele. Baví mě totiž všechno – hlavně to, že nejsem doma. Dopředu si většinou ani moc neplánuji, co přesně chci vidět, ale o balkónovkách jsem slyšela dost a těsně před odjezdem mi je pár známých vehementně doporučovalo. Takže bylo jasno – balkónovky se staly „must have“ výletu a já se těšila, co mě čeká. Předcházela jim ještě Napoleonova cesta a kaňon Verdon – podle mě to byla jednoznačně nejhezčí část celé trasy. Jasně, Vysoké Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle… to tě dojme.
Stručný závěr bez mašliček
Po návratu zpět k Ženevskému jezeru jsem měla jasno. Zontes F703 možná není motorka, která mě chytí za srdce hned na první otočení plynem, ale zato mě spolehlivě doveze kamkoli, kam se rozhodnu jet. Nabízí jistotu, komfort a trochu té futuristické odvahy, která se k cestování po hvězdách, pardon po Alpách, prostě hodí.
Na delší úseky by se hodil tempomat, ten na něm ale chybí. Zontes mě v alpských vracečkách, kterých jsem každý den absolvovala stovky a stovky rozhodně nenechá odpočinout, protože modulovat výkon motoru na pomezí zavřeno-otevřeno je poněkud obtížnější. A tak se hodilo motoru více přitápět a průsmyky si dávat trochu v palbě. A tak jsem si RDGA opravdu pořádně užila. Tím spíš, že cesta nazpátek k Ženevskému jezeru vedla přes Napoleonovu cestu, která je krásná a hlavně rychlá. A tam se ve vysokých otáčkách naplno příjemně projevil charakter vysokootáčkového tříválce.
Se Zontesem F703 Super Adventure jsem si dala něco přes 2000 kilometrů a musím vyzdvihnout jeho celkově solidní cestovní potenciál. Veliká nádrž, umírněná spotřeba, rozměrná kapotáž a nízké těžiště z něj dělají mrštnou lasičku, která se dokáže snadno protáhnout technickými úseky. V nížinách a při kličkování po městě se hodilo elektricky posuvné plexisklo, které se dá sundat dolu a nechat se trochu ochladit vzduchem, ve vyšších polohách jsem zase ocenila bohatou výbavu ve formě vyhřívaných rukojetí a sedačky, ačkoliv byl srpen. A tak mu z celého srdce děkuji za zážitky ;-)
