Po šílených výsledcích v Erzbergrodeu nelze popřít, že budoucnost elektrických endur má své místo. Elektro endura tu zůstanou zejména proto, že právě v terénu dávají elektrické motorky největší smysl.
Rodeo začalo speciálním závodem Rocket Ride, ve kterých první tři místa obsadili Sebastian Tortelli na prvním místě, Marc Sans na druhém a David Herbreteau na místě třetím. Všichni tři jeli na elektrických motocyklech Stark Varg.
Rodeo pokračovalo závodem Hare Scramble, tedy nejtěžším závodu víkendu. Do toho nastoupilo 500 jezdců a 24 z nich na elektrických motocyklech. 23 motocyklů Stark Varg a jeden motocykl JARV-E.
Překvapením byl výsledek. Závod byl natolik obtížný, že během čtyřhodinového časového limitu ho dokončilo pouhých 15 jezdců. Tři z nich byli na elektrických motocyklech.
Do první desítky se dostali dva jezdci. Eddie Karlsson (9. místo celkově) na motocyklu Stark Varg si vybral ohromnou smůlu, protože hned v první zatáčce po startu mu kámen poškodil zadní brzdu a tak celý závod odjel jen s přední.
Naprosto legendární Graham Jarvis skončil hned za ním na desátém místě, i přesto že startoval až z padesáté pozice a během závodu předjel 40 soupeřů. Na svém vlastním stroji JARV-E, který vyvíjí s Davidem Freidingerem řezal jednoho jezdce za druhým. Je ovšem nutné polemizovat, jestli to bylo motocyklem, nebo spíše jezdcem, protože Jarvisovi se přezdívá GOAT, což může příznačně znamenat kamzík či horská koza, nebo spíše GOAT (Greatest Of All Time – Nejlepšího všech dob).
Oponenti mohou namítnout, že elektrické motocykly během závodu měnily baterii. Benzínové motocykly ovšem během závodu také měly tankovací přestávku, takže je to 1:1
Erzbergrodeo ukázal, že jakkoliv jsou elektrické motorky veřejností vnímány obecně nepříliš vlídně, v enduru dávají smysl. Svou tichostí, silou, ale také berou vítr z plachet ekoteroristickým odpůrcům čehokoliv.
