MOTTO GUZZI je značka, která si na trhu drží eleganci a specifický jízdní charakter, většinou ale u ní nenajdeme hi-tech módní výstřelky a mezi skvosty jejich aktuální nabídky bezesporu patří Moto Guzzi V85TT. Jistě se nejedná o nejlepší adventure bike na trhu, ale má jedinečný charakter a okouzlující vzhled, který ho od ostatních odlišuje. Motor do V vyvedený do boků je totiž něco, co zvládne plnohodnotně docenit pouze vyzrálý motorkář s láskou k řemeslnosti a úctou k specifičnosti.

Filippo Barbacane z italské dílny Officine Rossopuro je fanouškem této stáje a přináší nám přestavbu V85TT bez zbytečných kudrlinek. Podle něj je V85 TT stroj věnovaný cestování, ale bez honby za extrémními technologiemi a narůstající potřebou koňských sil, kterou většina nadšenců oplývá. Nejdůležitějšími vlastnostmi jsou podle Filippa lehkost, ovladatelnost a jednoduchost. Nezbývá mi než s tímto tvrzením souhlasit. Čím déle jezdím, tím více jednoduchosti pod sedlem hledám a bavím se lehkými nedokonalostmi a specifickými projevy jednotlivých strojů.

Jakkoliv ale Filippo obdivuje sériovou V85TT, už dlouho ho touží upravit si podle sebe. Když tedy získal zakázku na přestavbu, jejíž jediné zadání znělo sestavit lehký scrambler, se kterým můžete dojet kamkoliv, měl už plnou hlavu nápadů. Nejprve sériový stroj zbavil všech jeho částí až na samý rám, který se ukázal jako lehký, subtilní a ideální pro tuto přestavbu. Protože se ale stále jedná o nový stroj, musel si Fillipo poradit s velkým úkolem týkající se elektroniky tak, aby mohl provádět zdánlivě jednoduché změny jako je třeba výměna osvětlení. Nakonec ale přišel na to jak "oklamat" řídící jednotku, aby mohl pokračovat.

Vpředu použil světlomet Koso, tenká směrová světla a zabudované zadní světlo. Světlomet je uchycen na aftermarketových držácích světel s lehkým hliníkovým štítkem za kterým je schována přístrojová deska, kterou Fillipo popisuje jako funkční a lehkou. Dále převlékl 85ku do karoserie na míru. Každý díl vytvaroval ručně z hliníku. Na rozdíl od většiny moderních dual-sportů zde tedy nenajdeme žádný plast. Na první pohled vidíme štíhlou tvarovanou nádrž a zkrácený zadní kryt, který zakrývá konec rámu, dále vysoko položený přední blatník a nové boční boční panely s ostřejšími rysy. Nádrž byť působí subtilně je vyrobená tak, aby se dala zasunout do rámu i v její maximální kapacitě.

Fillipo do rámu příliš nezasahoval, odstranil stupačky spolujezdce a nahradil je kratší hliníkovou patkou. To souvisí i s tím, že tento stroj je navržen pro cestování o samotě a tak strůjce přidal sedadlo ze syntetické kůže pro jednoho s trochou prostoru navíc pro pohodlí jezdce. Na uživatelskou přívětivost konstruktér myslel i nadále a vylepšil tak ergonomii. Přeci jen by se mělo jednat o stroj na denní ježdění spíše než na občasnou turistiku. Řídítka a tlumiče jsou uloženy níže, což má za následek ostřejší úhel řízení. Kulatá zrcátka výrazněji nepřesahují šíři řídítek a jsou tak praktičtější.

Všimnout si můžeme na zakázku vyrobeného šusplechu motoru pro případ offroadových výletů a držáku SPZ, který je namontován na kyvné vidlici. Zásah přišel i do podvozku v předu byly vyměněny kazety ve vidlicích a vzadu je zcela nový tlumič, vše od Bitubo. Kola a sériové brzdy Brembo pak Fillipo ponechal, jen stroj obul do pneumatik Pirelli Scorpion Rally STR. Výfukový systém pochází od společnosti MASS se kterým Rossopuro často spolupracuje.

Barevné provedené jde ruku v ruce s výročními barvami 100-leté edice z loňska s trochou červené barvy navíc. To celé funguje dohromady perfektně a tím pádem nebylo třeba přelakovávat žádnou z nosných částí motorky tak, aby vše ladilo. To co mě ale na celé stavbě nejvíc baví je to jakým způsobem dokázal Filippo přetvořit robustnější cestovní enduro na lehkého scramblera pro každodenní použití. V podstatě se jedná o změnu charakteru V855 TT a rozhodně ne nesmyslnou cestou. Jen klidně více takových myšlenek a realizací.